Už nějak zapomínám

Jan Nedvěd

1. Už nějak, lásko, zapomínám,
   už dávno nejsem ješitnej chlap,
   už jiný přání a představy mám,
   než bych řek' "jistě", řeknu raději "snad".

R: Pár věcí vzal mi život, pár věcí dal,
   víc bylo pláče, o to líp jsem se smál,
   čím víc mi chutná teď opravdu žít,
   tím víc si říkám: stačí, stačí jen být.


2. Už nějak, lásko, zapomínám,
   přijď dneska večer, přijď, lásko, k nám,
   o tom, co bylo, co kdo z nás měl rád.

R:


3. Z papíru růže pobledla nám,
   zase jsme spolu, ale každý sám,
   až zhasnu svíce, rozsvítím byt,
   uklidím tvoji sklenku a bude klid.

R: