1. Zase vlahej vítr stromům větve rozkejval, kytkama voněl stejně, jako kdysi jsem to znal, a slunečnice u plotů si stály v zahradách [: a tráva byla hebounká, když jsem si na ni sáh' :] pak se do ní posadil a: R: [: Koukal se do mraků, koukal se do mraků, jak nebem klidně jdou. :] 2. Já tak dlouho, jak jen žiju, znám už tenhle kraj, lidi, co všechno dovedou a dobrý srdce maj', z nich nikdo mě už nezná za tu dlouhou řádku let, [: co já se světem protloukal, abych konečně se teď :] do tý trávy posadil a: R: R: