1. Vyprahlá a rozpukaná zem, jinej dávno by zpátky obrátil, vozy plání jely dál, první já jsem koně hnal, za mnou přítel, co mi ještě zbyl. R: K horám, k horám, dál, kam cesty nevedou, k horám, k horám, dál pak sami jen ve dvou, všechnu bídu, lež a zradu za tím všivým prachem vzadu nechali jsme někde v dálce za sebou. 2. Jednou já svůj román budu psát, k tomu stránek tisíc nestačí, slova správný najdu snad, jak nás tenkrát začlo hnát všechno, co jen srdce mrzačí. R: