1. Už ztichlo celý okolí a stromy měly dlouhatánskej stín, já jen tak lesním údolím brodil jsem se trním ostružin, pak záda hladil o skálu a kamínek z ní nožem vylomil, co dražší než hrst opálů v tu chvíli pro mě doopravdy byl. 2. Pak jenom se svou samotou, když slunce v dálce zbejvalo jen půl, já psal si notu za notou, pár tónů, co jsem ptákům ukradnul, až budu jednou na štíru a písničky svý všechny vyzpívám, ten zmačkanej kus papíru snad najdu, šťastnej, že ho ještě mám. R: A kdyby třeba vítr mně papír s ptačí písničkou chtěl vzít, do kapsy stačí sáhnout a kamínkem ho dobře zatížit, pak tichounce si hvízdat a rukou lehce struny rozehrát, vždyť nejsou nutný slova, k tý kráse byl by hřích nějaký psát. *: Už ztichlo celý okolí a stromy měly dlouhatánskej stín ...