1. Já město znal, kde končívala dráha, a, jak se zdálo, končil taky svět, ulice prázdný, klikatý a šedý jak život, kterej tady každej nějak ved'. 2. Tam někdo snad i studny přiotrávil, lidi se báli čistou vodu pít, lidi se báli čistou pravdu říkat a srdce doširoka otevřený mít. R: Pravda, ta bejvá jako utrženej vagón, jednou se valí a už nejde zastavit, dopadá bídně ten, kdo brzdit se ji snaží nebo ji za jízdy chce z tratě vyhodit. 3. Já město znal, a není to tak dávno, kde už si řekli: dál tak nejde žít, kde už si řekli: nejde se jen dívat, jak někdo pokouší se pravdu oběsit. R: + nebo ji za jízdy chce z tratě vyhodit ...