1. Mraky šedý jak olověný závaží přines' vítr, co listí začal vát na perón zapomenutýho nádraží, kde na tvůj vlak já jsem čekal tolikrát. 2. Roky běží a trať už dávno zarůstá, keře šípků tu rostou v kolejích, smutnej dům, ve kterým nikdo nezůstal, když vagónů pár odjelo posledních. R: Vím ale jenom já, že nultej poledník to místo protíná, jednou zastavil ten vlak a když jsem tě uviděl, pro mě první vteřinou začal den. 3. Tak tu stojím a zase hlavu otáčím jako dávno k rozbitejm hodinám, místo růží v ruce kytku bodláčí a v krku stáhnutým jen hořký sucho mám. R: