1. Vzpomínám - jednou, to přišlo k nám vedro, že jabka se na stromech začaly píct, a v potocích sucho, jen kámen a písek a prach místo vody, co měla tam týct. Už dobytek v noci nás ze spaní budil a řvaní to stěží už dalo se snýst, my chlapem, co tady se objevil k ránu, pak lehce a moc rádi dali se svíst. R: "Když každej dá dolar," nám řek' tenhle koumák, "znám starý kouzlo a déšť přivolám," za jeden kulatej zkusit to stálo, na svý si přišel - co zbejvalo nám? 2. Navečer vobzor se vybarvil duhou a sloup suchý trávy a prachu se zved', tak silnej, že nešlo stát na vlastních nohou, co stálo mu v cestě, to rozbil a smet', jak seděl chlap s námi, řek' mý sestře Líze, že neviděl žádnou, co vo ni by stál, a jestli mu aspoň dost malinko věří, že jedině s ní by se vydat chtěl dál. R: Najednou ticho a tma jako v hrobě, blesky a hromy - a začalo lejt, takovej psí čas, že do svojí boudy i náš vlčák Johny hned zalez' se skrejt. 3. Vtom vrznutí dveří, v nich zmáčenej klobouk, nám plechový hvězdy blejsk' do vočí třpyt: "Hej! Konečně mám tě, tak vstávej a půjdem, a hloupostí nech, jestli chceš aspoň žít!" Za podvodný kousky se létama platí, přesto jsme chlápka pak nechali jít, svou pravdu měl v jednom: když po něčem toužíš, nutný je věřit a strašlivě chtít.