1: Máme na zahradě strom, jenom jedinej tam stojí Když někdy v dálce zazní hrom, hrozně se o něj vždycky bojím Aby ho vítr před bouří, z kořenů pevnejch nevyvrátil A toho velikána snad, navěky abych neztratil R: Až se to stane, jeho kmen uložte na pár dlouhejch let Kytary z něj, to přísahám, budou vám všichni závidět 2: Kdyby snad umřel někdy – vím, stromům i ledem se to stává Bude tu chybět jeho stín, kterej svým listím v létě dává Sojky co večer ve větvích, na tomhle krásným ořešáku Hádak se o to, která z nich, má všechny barvy soumraku R: Až se to stane... : Já už viděl stromů dost, byly krásnější a větší V zemi, kde byl jsem jenom host, odkud se člověk domů těší Koruny cedrů, sekvojí, zdobily hřbety kopců v horách O tyhle obry mohutný, já ale nezažil jsem strach R: Až se to stane...