1. Jen jednou jsem toužil zastavit čas, když zradil mně přítel co měl jsem ho rád, byl vždycky tím, co mi víc než kdo z vás, pomáhal v životě mým tolikrát. 2. Na křídový tváři mu povadnul smích, a přijít mi na oči hrozně se bál, když někde se objevil, hovor hned ztich, a nikdo ho společně pít nepozval. R: Proč nemáš najednou jméno a srdce jsi prohrál, proč jsi teď za jinou vyměnil starou tvář, slova tvý staly se zrádný a každej to poznal, zůstane sám, ten z koho stane se lhář. 3. Už léta vím dobře, žes poctivě žil, a tak není snadný hned vynášet soud, chci věřit, že v tobě kus dobrýho zbyl, a na špatný někdy se dá i zapomenout. 4.=1. R: