1. My chodívali spát pod železniční most, kousek za Severní nádraží, tam každej cizí vandrák byl v naší partě host a lidi nás nazejvali pakáží, z nás nikdo nevěděl, kdo jakou minulost táhne za sebou jak závaží, nač by se o to staral, i tak měl svýho dost, a někdy i vzpomínání překáží. R: Pendrek, pouta, mříž, bachař, cela, hlad, když v Boha nevěříš, co by sis nenakrad'. 2. My žili ze dne na den a bylo fuk, co kradem, aby bylo na guláš a kořalku, a strach pro nás tím pádem byl věrným kamarádem, než mi pošťák dal úřední vobálku, to advokát mi psal: jseš děsně bohatej, dědictví užij s rovnou páteří, a vod tý chvíle spát, klidně i hrbatej, můžu chodit do Hiltonu do peří. R: 3. Teď snídám hemenex a piju Beaujoleaux, celý dny jen samý válení, víc chutnávaly kdysi jen suchý fazole a cigarety kamarádem balený, že kumpány jsem prodal, je zatracená škoda, život za to ze mě cvoka udělá, krev taky není voda, a proto ve mně hlodá, [: [: [: [: že ta bída byla aspoň veselá ... :] :] :] :]