1. Když na pláních se stmívá, zní vytí smrtící, krb hlídej, moje milá a láduj ručnici, to v horách smečka hladová už sto let nesmí spát, za trest, že snědla pastora, co vlky měl tak rád. R: V pustejch pláních věčný zimy bloudí sedm vzteklejch vlků, nemaj rádi zpěv a rýmy, jsou nervózní jak pes. 2. Když zlatokop si kopne, tak vlkům stoupne tlak, když kopne potmě do pně, tak vlky trefí šlak, divoká zvěř, co je k jídlu, hopsá sobě po lese, jen vlk má nervy v kýblu, nežere a třese se. R: V pustejch pláních věčný zimy bloudí sedm vzteklejch vlků, nemaj rádi zpěv a rýmy a pro toho nejmladšího rytmus jako kdyby ani nebyl, 3. Ty vlky pošle k Pánu prej čistá panna jen, když nevrátím se k ránu, tak s flintou vyjdi ven, Mejch kostí spatříš hromádku a sedm vlků kol, ty kosti seber do šátku, však dřív ty vlky skol. R: Uposlechla nočních plků, vyšla spasit sedm vlků, střelila a za pět vteřin sežrali ji včetně peřin, jak mohla bejt čistá panna, když mě tolik milovala, v pustejch pláních na Klondajku, v zatracený zimě.