1. Leželi jsme dlouho v trávě, když se v dálce objevil vlak, co jezdí tudy líně rychlostí snad jen pět mil, z toulek se nám kámoš vracel, jak to slíbil dopisem, každej z nás už léta myslel, že se po něm slehla zem. 2. Zamával a hodil pingl, za ním potom skočil sám, já v tu chvíli strach měl za něj, ač ho jinak nemívám, jen se ohlíd' za vagónem, z čela vlasy odhodil: "Vezu jednu dobrou zprávu z konce světa, kde jsem byl!" R: Kousek štěstí já tolik jsem si přál, že je ve zlatě, já si, proklatě, donedávna myslíval, mít kousek štěstí, který, když se unaví, třeba najednou se mi náhodou i do cesty postaví. 3. Jako blázen můžeš kopat, hory hlíny převrátit, třeba stovky tisíc lopat, ale zlato nenajít, že mě čeká teď a tady, mohlo mě dřív napadnout, jsou to dobří kamarádi, no, a tenhle známej kout. R: + třeba najednou se mi náhodou i do cesty postaví ...