1. Jsem vobyčejnej hlídač, mám domek za tratí a chci vám zpívat o jednom, co u nás z vlaku spad', byl jedním z těch, co za lístek snad nikdy neplatí a vyberou si z vagónů, když mají velkej hlad. 2. Našel jsem ho ráno, já myslel, že jen spí, ležel v trávě a víc zblízka byla vidět krev, noha pryč, tak rychle řemen z brašny služební, a utáhnout, co síla dá, jak nás to učil šéf. 3. Když doktor sbalil kufřík, pohladil si vous, řek' jenom:"Pánbu pomáhej, zas brzy bude chlap," a ten, když procit' k vědomí a pevně zuby skous', jen pohnul se a pověděl:"Já radši bych teď skáp'." R: Znám jich moc a vím, že je to tak, že jak zahouká vlak, jsou jako posedlí, z nich tuhle dnešní noc, když projel náklaďák, o tom, co bylo pak, nikdo neví. 4. "Že máš dvě zdravý ruce," já mu říkal, "to buď rád, zůstaň u nás nadobro a budeš tu mít klid, u nás budeš dobře živ a nebudeš mít hlad, život je jen jedinej a dál se musí žít." R: + [: o tom, co bylo pak, nikdo neví ... :]