Odcházíš

Hromosvod

Né sen, jen pravda ukrutná
a chvíle, která přišla nějak sama,
Bůh ví, proč už ti nechutná,
na jednom světě pobejvat tu s náma

Do očí slzy nesou tu zprávu, že končíš,
do vlasů, skrejváš svůj pohled, já vím
já to vím, že se loučíš,
vím, že už nic nezměním

Snad spíš, snad už mě nevnímáš,
už kráčíš někam tam, kde zvony znějí,
ten kříž, co v ruce ukrýváš,
tě vyprovodí tam, kde už tě chtějí

Odcházíš a já chtěl bych tam nejradši s tebou
umíráš a já naposled cítím tvůj dech,
ruce mě šíleně zebou,
když slyším smrt na schodech

Sen zlej snad jen se podobá
příběhu, co napsal život pro mě,
jsem stín, rozpadlá nádoba,
když ploužim se jak duch po prázdnym domě.

Do rukou beru věci, co jsou pořád tvoje,
za oknem vidim oči tvý rozsvícený,
zavírám dveře do pokoje,
smutný a unavený.