capo II Splín a uplakaný počasí padá mi na řasy první jarní sníh čas odklepává vteřiny rozestlaný peřiny pohltily smích Řeky proud uvnitř těla bolí do moře teče plnej soli jako moje oči rozmazaný slzy je pozdě anebo brzy Spát, zapomenout na mraky uvěřit v zázraky, tak rád bych žil smát se nejenom navenek ve víru myšlenek najít svůj cíl Noc uzavírá prázdnotu dál vstříc jdu životu v bláhových snech kříž, to je moje znamení na cestě kamení, pod hlavou mech Bolí mě vzpomínky i snění tak kdy už přijde rozhřešení hluboko, hluboko v bezedný díře drtím svý srdce do hmoždíře Sny to je moje prokletí na začátku století, na kraji srázu strom samotinkej na poli za chvílí povolí větru a mrazu Život mi pod rukama klouže kam šlápnu, všude samý louže pohádka končí jako vždy špatně poslední psaní v nebeský šatně