Jsou vlaky, co jedou zpříma jsou mraky, co jedou s nima jsou taky soumraky jsou rybky, co nosí štěstí výhybky na rozcestí polibky, přízraky R: Bůra na koleje dám a pak se ptám, co z toho mám rozjetý štěstí pálí do dlaní řekni kudy na to jít sám sebe sejmout a pak se zpít a pak brečet do lhaní Jsou lidi, co rovně jedou jsou lidi, co to nedovedou jsou lidi, co ani nechtěji kličkujou po cestičkách, vtipkujou ve svejch kličkách u soudy mlčeji R: Bůra na koleje dám... A tak se ptám, co z toho mám.