Tanečník

Ivan Hlas

Přijíždí poslední vlak, 
v tunelu světla už svítí, 
v hlavě mám podivnej tlak 
a vůni zvadlého kvítí. 

Tak jako dřív 


Zůstaň tu minutu stát,
sloupy se kolem mě kácí,
nechci se na nic už ptát,
barva se ti z očí ztrácí.

Tak jako dřív

R: Pak slyším hudbu
   v pokoji potichu hrát, 
   zas vidím tebe
   v barevných šatech tu stát. 

Chybí jen zlaceném rám, 
ten obraz důvěrně znám, 
jak špatnej tanečník,
na plese zůstal jsem  sám. 

Neříkej, že tě znal líp,
a že ti taky víc dával,
vyzní to jak špatnej vtip,
co se mu denně sám smával.

Já tě znal líp

R: Pak slyším hudbu...

Neříkej, že tě znal líp,
neříkej, že tě znal líp,
neříkej, že tě znal líp