Přijíždí poslední vlak, v tunelu světla už svítí, v hlavě mám podivnej tlak a vůni zvadlého kvítí. Tak jako dřív Zůstaň tu minutu stát, sloupy se kolem mě kácí, nechci se na nic už ptát, barva se ti z očí ztrácí. Tak jako dřív R: Pak slyším hudbu v pokoji potichu hrát, zas vidím tebe v barevných šatech tu stát. Chybí jen zlaceném rám, ten obraz důvěrně znám, jak špatnej tanečník, na plese zůstal jsem sám. Neříkej, že tě znal líp, a že ti taky víc dával, vyzní to jak špatnej vtip, co se mu denně sám smával. Já tě znal líp R: Pak slyším hudbu... Neříkej, že tě znal líp, neříkej, že tě znal líp, neříkej, že tě znal líp