Balada vojenská o poškození cizích práv

Ivo Jahelka

Rec: Levá, dva, pohov, dva, zpívat, dva.

1. Slyšte, jak Míra si civilu neužil
   poté, co opustil podmínky polní,
   souzen byl za to, že cizích práv zneužil,
   všanc dal své vlastnosti morálně volní.
   Některé zážitky z vojenské služby
   ze všeho nejradši nezažil už by,
   obzvláště poručík Meszáros Gábor
   dráždil ho jak býka červený fábor,
   Míra mu přislíbil stokrát v duchu
   odplatu vo síle čtyř dělobuchů.

R: Děvčice nevěrná, hlavice jaderná, vojna je nádherná!

2. "Jen počkej, Gábore, do dne a do roka,
   však já ti připravím pořádnou ránu,"
   sliboval Míra, a to s tváří proroka,
   když tenkrát opouštěl kasáren bránu.
   V civilu způsobem poměrně prostým
   opatřil pro akci potřebný kostým,
   v půjčovně rekvizit za mírný obnos
   rozličné vám šatky snesou až pod nos,
   než padly ty pravé, zkusil troje
   s hodností majorskou stejnokroje.
R:

3. Sluneční brýle a falešné šediny,
   Míra měl toho dne parádní formu,
   do města, kde sloužil, zas přijel z dědiny,
   na sobě majorskou tu uniformu.
   Ukrytý v podloubí na hlavní třídě,
   čekal, až v ta místa konečně přijde
   ten, co ho dva roky soustavně deptal,
   chudáka vojáka nikdy se neptal,
   jenže dnes Míra byl nadřízený,
   Meszáros tím pádem zas vyřízený.
R:

4. Veprostřed náměstí atrakce veliká:
   cvičí tam poručík pořadový krok,
   za hojné účasti vděčného publika
   major ho péruje, až je z toho cvok:
   "Čelem vbok, vpravo vzad, krok-sun-krok a klus,
   zastavit, stát, raz, dva, tři, pozor, pohov, šlus,
   každou chvíli hrozí vám s nepřítelem střet,
   proto rychle k zemi a plížením vpřed!"
   Aby se Meszáros neradoval,
   tak na závěr Míra ho degradoval.
R: