Balada zimní o smutném osudu zdomácnělého divočáka

Ivo Jahelka

1. Na horské boudě tam, co je Kvilda,
   pracoval v kotelně mladý muž Vilda,
   veselou myslí oplýval stále,
   žertíky, legrácky, no a tak dále,
   ze všeho nejradši měl ale sázku,
   sázel s kýmkoli o cokoli,
   jednu tu sázku bych měl na ukázku,
   dál ať už promluví protokoly.

2. Vilda byl známý lyžařský koumes,
   trénoval pod lesem, měl už tam svou mez,
   přesvědčen o svém lyžařském umu
   vsadil se s kuchařem u láhve rumu,
   že klidně naučí lyžovat Vaška,
   stanovil si tak cíl velmi smělý,
   možná vám připadá to jako fraška -
   - Vašek byl divočák zdomácnělý.

3. Posílil Vilda na výhru šance,
   zhotovil sněžnice pro Vaška-kance,
   a když měl přes den v kotelně topit,
   vymýšlel vázání pro úchyt kopyt.
   Za týden na kopec ved' Vilda kňoura,
   lyže mu k paznehtům připevnil hned,
   nic platná nebyla kňourovi vzpoura,
   proti své vůli byl postrčen vpřed.

4. O kousek níže právě v tu chvíli
   přijížděl po cestě trabantík bílý,
   v něm, značně lízlí, se vsedě-vkleče
   vraceli myslivci z poslední leče,
   vesele smáli se pomezi doušky,
   že domů nepůjdou, pěli v triu,
   ztichli tam sto metrů vod staré soušky,
   mysleli, že už jsou v deliriu.

5. Co se to řítí proti nim z Hamru,
   Stenmark to nebude, ani Franz Klammerů,
   kdo to kdy viděl na týhle trase,
   na lyžích z kopce jet divoký prase?
   Stojeden kilogram hmotnosti kňoura
   srazil se s trabantam jak tvrdá pěst,
   modřiny, boule a ve dveřích ďoura,
   tak Vaškův poslední skončil se sjezd.

R: Vilda sezval kamarády na vepřové hody,
   soud mu určil osm tisíc na náhradu škody.