Kudy, kudy, kudy

Ivo Jahelka

1. Býval Jéňa premiant, než se z něj stal deviant,
   exhibicionista, carara, ten se pozná dojista,
   nosí plášť až na paty, pod ním chodí hambatý,
   a když se pak obnaží, carara, sám sebe tím oblaží.
   Poslechněte o činu, který spáchal Jeník,
   zprávu o tom zločinu přines' krajský deník,
   místo děje: autobus plný učnic z Fruty,
   a Jeník tam exhiboval víc než Tutti-Frutti.

R: Kudy, kudy, kudy, kudy jdou na nás ty pudy,
   před pudem, za pudem, na léčení nepudem.

2. Přistoupil u rozhlasu za značného ohlasu
   ve svém plášti na paty, carara, pod kterým byl hambatý,
   a v tom plášti, představ si, měl ten Jeník dvě kapsy,
   abyste to věděli, carara, ty kapsy dno neměly.
   Oči jak dvě kuličky, když spatřil ty žabce,
   stál uprostřed uličky s pravou rukou v kapse,
   jak s ní šmejdil tam a sem, přitom vzdychal slastně,
   tak všem bylo zcela jasné, co tam dělá vlastně.
R:

3. To je hrubě neslušné, tak dost, Jéňo, dnes už ne,
   aniž jsme to propásli, vyvedli ho, zabásli,
   prokurátor žaloval, že se špatně zachoval,
   a tak Jéňa, třesouc se, předveden byl před soudce.
   Soud se toho úkolu nevídaně zhostil,
   nemravného Jeníka z obžaloby zprostil,
   zdůvodnil to logicky: prý ve vlastní kapse,
   tam si může každý dělat, co že se mu zachce.
R: