S.O.S.

Jan-Matěj Rak

R: (Tak) vysílám zoufalé S.O.S., tak už mi, prosím tě, odpověz,
   vysílám zoufalé signály jenom tak, nazdařbůh do dáli,
   pořád v tom neznámém terénu narážím na vlastní ozvěnu,
   vysílám zoufalé S.O.S., prosím tě - odpověz(-)!
1. V opuštěné cele chladné věznice
   odečítám svoje dny a měsíce,
   sám jsem žalář a v něm vězeň jediný,
   když dojdu k očím, myslel jsem já bláhový,
   že na otázku "kudy ven?" mi odpoví,
   tak našel jsem je v jedné chodbě ztracené,
   našel jsem je, ale byly zavřené.
R:

2. Tak proplétám se strhanými závity,
   sám před sebou dokonale ukrytý,
   všude na mě padá kůra mozková,
   v té pustině se člověk před ní neschová,
   trhavina neznámého původu
   zničila vše, bez udání důvodů,
   teď na konečné stanici všech nápadů
   očekávám svůj poločas rozpadu.
R:
R: Ta da da ...