Proklínám

Janek Ledecký

1. Prázdej byt je jako past, kde růže uvadnou,
   potisící čtu tvůj dopis na rozloučenou,
   píšeš, že odcházíš, když den se s nocí střídá,
   vodu z vína udělá, kdo dobře nehlídá.

R: Píšeš: Proklínám, ty tvoje ústa proklínám,
   tvoje oči ledový, v srdci jen sníh,
   sám a sám,   ať nikdy úsvit nespatříš,
   na ústa mříž, oči oslepnou, ať do smrti seš sám.

2. Tvoje oči jsou jak stín a tvář den, když se stmívá,
   stromy rostou čím dál výš a pak je čeká pád,
   sám s hlavou skloněnou, všechny lásky budou zdání,
   potisící čtu tvůj dopis na rozloučenou.

R: Píšeš: Proklínám, ty tvoje ústa proklínám...