1. Prázdej byt je jako past, kde růže uvadnou, potisící čtu tvůj dopis na rozloučenou, píšeš, že odcházíš, když den se s nocí střídá, vodu z vína udělá, kdo dobře nehlídá. R: Píšeš: Proklínám, ty tvoje ústa proklínám, tvoje oči ledový, v srdci jen sníh, sám a sám, ať nikdy úsvit nespatříš, na ústa mříž, oči oslepnou, ať do smrti seš sám. 2. Tvoje oči jsou jak stín a tvář den, když se stmívá, stromy rostou čím dál výš a pak je čeká pád, sám s hlavou skloněnou, všechny lásky budou zdání, potisící čtu tvůj dopis na rozloučenou. R: Píšeš: Proklínám, ty tvoje ústa proklínám...