Knihovnická

Jaromír Nohavica

1. Vypadám vážně srandovně,
   pět let už dělám v knihovně,
   a je to vážně velký šok,
   řadit furt stejný katalog,
   vědět, že za pět-deset let
   dostanu třídu T-9
   a vůbec nic se nezmění,
   ani ty knížky k půjčení.
R: Už jsem si zvyk', už jsem si zvyk',
   jsem knihovník, jsem knihovník.

2. Ve studovně a čítárně
   jak v poloprázdné kavárně
   jsem číšník bez peněženky,
   nabízím cizí myšlenky,
   studentky jsou neodbytné,
   nedají žádné spropitné,
   mávají na mě culíky,
   mé čárky do statistiky.
R:

3. A lidé tak, jak přichází,
   mívají různé dotazy:
   kdo je to ten a kým byl ten,
   ve slovnících od A do Z
   seřazený mám tenhle svět,
   zde máte papír, račte psát,
   mí malí polykači dat.
R:

4. Unavený a ospalý,
   jak se tak toulám regály,
   zpaměti znám už MDT,
   dobrý den, co si přejete,
   ona chce něco o lásce,
   má fotku Korna v průkazce,
   je krásná jako Artemis
   a já jsem v koncích se svým pis.
R:

5. Vypadám vážně srandovně,
   pět let jsem dělal v knihovně
   a celých dlouhých pět let
   marně jsem hledal odpověď
   a pátral po kartotékách,
   ta čtenářka už nečeká,
   venku se s jiným objímá,
   a mě ten problém zajímá.
R: Jak velí zvyk, jak velí zvyk,
   jsem přece správný knihovník.