Na jedné lodi plujem

Jaromír Nohavica

1. Na jedné lodi plujem, na jedné palubě,
   a i když neveslujem, voda nás sama nese,
   na jedné lodi plujem vstříc stejné záhubě,
   a mrtvé vyhazujem, a živým smějeme se.
R: Kapitán zpil se rumem, lodník leští sklíčka,
   pasažéři blijí do moře přes zábradlí,
   a někde nad rozumem visí režná smyčka
   pro ty, kdo ještě žijí, pro ty, kdo nevypadli.

2. Obzor je někde v dáli a loď má spoustu děr,
   stokrát je zacpávali tesařští tovaryši,
   obzor je někde v dáli, je těžké držet směr,
   když ti, co se včera báli, dnes lodní deník píší.
R:

3. A krysy cení zuby svým křivým úsměvem,
   tam dole v podpalubí jsou rády, že jsou rády,
   a krysy cení zuby, ach, ksakru, čert je vem,
   daleko do záhuby, dokud jsme ještě tady.
R: Pirátskou vlajku vzhůru a do zubů nože,
   žralokům kus žrádla, ať mají něco k jídlu,
   a bodnout do azuru, sídlíš-li tam, Bože,
   pro tebe padla, teď my, teď my jdeme ke kormidlu ...