Nevermore

Jaromír Nohavica

1. Seděl jsem za stolem a básně čet', rádio hrálo,
   vtom slyším ťukání na parapet,
   tak slabé, že se mi možná jen zdálo,
   zastřený mužský hlas z chodníku tiše se ptal:
   "Nerad vás ruším, pane básníku, ale mohli bychom na chvíli dál?"

2. V předsíni podal mi deštník a plášť a láhev vína,
   jako bych někde už viděl tu tvář,
   byla to tvář, na kterou se nezapomíná,
   v průvanu zhasla mi svíčka, zvenku studený vítr vál,
   na chodbě na dlaždičkách za ním černý havran stál.

3. Usedl do křesla a černý pták sedl mu v klíně,
   bodlo mě u srdce, když spatřil můj zrak,
   že z podešví mu trčí koňské žíně.
   "Tak nás tu máte, jak jste si přál," na lampu padl stín,
   přes psací stůl když mi vizitku dal: firma Ďábel a syn.

4. V tolika nocích a v tolika dnech jsem ho vzýval,
   volal ho na pomoc, když docházel dech,
   a teď jsem se mu z očí v oči díval,
   cítil jsem konopnou smyčku, jak mi svírá krk,

5. "Za kapku krve tě zahrnu vším, co budeš žádat,
   vidět to, co jiní nevidí, tě naučím,
   a slova k slovům v písně skládat."
   "Co za to žádáš," ptal jsem se, ptal,"jsem jen nuzný tvor,"
   a havran v rohu zakrákal: Nevermore!

6. Na dlani zaschlou kapku krve mám a tma je v sále,
   když přijdou lijáky, tak bolí ten šrám,
   a ono, podívej se z okna, prší stále,
   nešťastně šťastný v půlce života, kymácející se vor,
   a havran na rameni skřehotá: Nevermore, nevermore, nevermore!