Píseň druhorozeného královského syna

Jaromír Nohavica

1. Jó kdybych se byl správně narodil, 
   mohl jsem se mít, 
   podědil bych zem, byl bych knížetem 
   bál by se mne lid. 
   Táta řekl: Kuš, pánubohu služ 
   ve zdech klášterních, 
   starší brácha Jan je teď král a pán 
   a já pouhý mnich. 
 
2. Je to sice fajn, ďábel, Ábel, Kain, 
   Marek, Matouš, Jan, 
   taky žádný strach, že ti královrah 
   sáhne na hrtan. 
   Celkem tedy klid, stravu mám i byt, 
   ale jinak nic, 
   venku frčí svět, mně je dvacet pět, 
   chtěl bych poznat víc. 
 
3. Brácha na hradě žije v parádě, 
   velký politik, 
   a já v sutaně Bohu oddaně 
   předklon, záklon, vztyk. 
   Je to blbý zvyk, aby následník 
   byl vždy první syn, 
   copak já jsem prd, abych tady tvrd 
   jako manekýn? 
 
4. Bratře opate, kašlu na svaté, 
   toužím po blahu, 
   dej mi vycházku, jdu na procházku 
   směrem na Prahu. 
   Bráška nebráška přijde na paškál, 
   [: je to jasná věc, tak mi velí přec 
   feudální řád. :]