Píšu historický román

Jaromír Nohavica

1. V prázdné láhvi od piva dobré zahraniční značky
   kvetla růže ohnivá  hrdě, pomalu a plačky.

2. Psal jsem řádek po řádku historické veledílo,
   vysedával na zadku, až se slilo, co kde bylo.
R: Všichni píší jen, co slyší, všichni slyší to, jak dýší,
   tak, jak dýší, tak i píší, je to marné, spadla klec,
   v přírodě je to tak dáno, ptát se "proč?" je zakázáno,
   to už není naše věc.

3. Byly dálky pobudů, byly výmysly i kravál,
   z jizev svého osudu jsem si stehy vytrhával.

4. Nadbíhal jsem hrdinům, vyprávěl o zašlé době,
   poručickou ofinu jsem si přistřihl sám sobě.
R:

5. Kostel není ještě mše, fantazie není lhaní,
   dopřejte mi dopsat vše, co mám ještě na napsání.

6. Dokud září rudý květ rudé růže v temné flašce,
   dopřejte mi vykřičet slova, co mám na bumážce.
*: Všichni píší jen, co slyší, na na na ...