Plivni si do rukávu

Jaromír Nohavica

1. Mý vlasy jsou jak slunko rozesmátý,
   jak pomeranč po předcích,
   a ze všech cest já znám jenom ty zlatý
   a nedumám o následcích,
   dávno nebrečím, jsou i škaredší,
   vím, že v bazáru se vždycky najde místo,
   co když někdo pak mě tam za šesták
   koupí, koupí, koupí.

2. Mý vlasy jsou lék na největší nářky,
   čarovnou moc skrývají,
   závidí mi i báby kořenářky:
   takovou bylinu nemají,
   jsi-li rozsmutněn, stačí vyjít ven,
   vyjít tak, abys byl kolemjdoucí,
   okolo mě plout, správně vyčíhnout
R: Kouknout se na mou hlavu,  plivnout si do rukávu,
   a potom štěstí v koutě určitě naleznou tě,
   určitě objeví se jako malej kluk na jaře s kuličkama,
   však ani muk, co když je to ta dáma,
   a bez kuliček, a lidi myslejí si, že lžu.

3. Sedím, a kolem mě už všechno plivá,
   mně přitom píšou zelení,
   že dolů půjde moje zlatá hříva,
   že mě pak major ocení.
   Na vojně:
   Sedím, a kolem mě už všechno plivá,
   mé štěstí letí komínem,
   šla dolů moje zlatá hříva,
   jsem ostříhaným vojínem.
   Sedím, a kolem mě už všechno plivá
   a já jsem volný jako pták,
   narostla mi zas moje zlatá hříva,
   jsem záložák.
   Dávno nebrečím pro ty škaredší
   chvíle naplněné takhle velkou slzou,
   štěstí uvadlo, já si zrcadlo
   koupím, koupím, koupím.
R: Kouknu se na svou hlavu, plivnu si do rukávu,
   a potom šťastné břímě určitě zatíží mě,
   určitě objeví se jako malej kluk na jaře s kuličkama,
   však ani muk, ona je to ta dáma,
   a bez kuliček, a lidi myslejí si, že lžu.
R: Kouknu se na svou hlavu, ohohó, plivnu si do rukávu, ohohó ...