1. Mý vlasy jsou jak slunko rozesmátý, jak pomeranč po předcích, a ze všech cest já znám jenom ty zlatý a nedumám o následcích, dávno nebrečím, jsou i škaredší, vím, že v bazáru se vždycky najde místo, co když někdo pak mě tam za šesták koupí, koupí, koupí. 2. Mý vlasy jsou lék na největší nářky, čarovnou moc skrývají, závidí mi i báby kořenářky: takovou bylinu nemají, jsi-li rozsmutněn, stačí vyjít ven, vyjít tak, abys byl kolemjdoucí, okolo mě plout, správně vyčíhnout R: Kouknout se na mou hlavu, plivnout si do rukávu, a potom štěstí v koutě určitě naleznou tě, určitě objeví se jako malej kluk na jaře s kuličkama, však ani muk, co když je to ta dáma, a bez kuliček, a lidi myslejí si, že lžu. 3. Sedím, a kolem mě už všechno plivá, mně přitom píšou zelení, že dolů půjde moje zlatá hříva, že mě pak major ocení. Na vojně: Sedím, a kolem mě už všechno plivá, mé štěstí letí komínem, šla dolů moje zlatá hříva, jsem ostříhaným vojínem. Sedím, a kolem mě už všechno plivá a já jsem volný jako pták, narostla mi zas moje zlatá hříva, jsem záložák. Dávno nebrečím pro ty škaredší chvíle naplněné takhle velkou slzou, štěstí uvadlo, já si zrcadlo koupím, koupím, koupím. R: Kouknu se na svou hlavu, plivnu si do rukávu, a potom šťastné břímě určitě zatíží mě, určitě objeví se jako malej kluk na jaře s kuličkama, však ani muk, ona je to ta dáma, a bez kuliček, a lidi myslejí si, že lžu. R: Kouknu se na svou hlavu, ohohó, plivnu si do rukávu, ohohó ...