1. Hodláš-li, lásko, přijít za mnou až zítra, třeba bude už pozdě, jsem jen hromádka kostí a shluk bílkovin a naježené rakety mi míří rovnou do slabin a také na mou hlavu, a tak přijď už radši dnes, ať spolu dočkáme se jitra, a o sebe se se mnou rozděl, než přiletí nějaký mimozemšťan od novin a začne spočítávat kapky krve jako plody jeřabin a podá o tom zprávu. R: A pak na titulní stránce Vesmírného kurýra vyjdou reportáže o tom, jak Zem umírá, generálské prýmky, velvyslancův žaket, exkluzivní snímky nablýskaných raket s různými emblémy, jó, to bude príma článek, Země srovnaná se zemí, plus přiložený plánek. 2. Byl jsem vhozen do života bez toho, že by se mě ptali, a bez toho, že by se mě někdo zeptal, budu zase vyhozen, a tak prosím jenom o jedinou malou úsluhu: netvrďte mi do očí, že jednáte z mé vůle, že tohleto všechno je i moje přání, svět je brouk hovnivál, který svou kuličku válí jako v hypnóze a pěkně dokolečka dokola a pěkně po kruhu, až se mu hlava zatoří, tak vyhrabe si v zemi důlek, že tam přežije to bombardování. R: 3. Hodláš-li, lásko, přijít za mnou už zítra, může být už pozdě, nikdo nás neposlouchá, poslouchejme sebe, jak se naše srdce hlásí: ještě chvíli, ještě moment, ještě vteřinu, ach, tady na zemi, a tak přijď už radši dnes, ať spolu dočkáme se jitra a o sebe se se mnou rozděl, cítím, že nebudu mít strach, když budu ležet vedle tebe a tak najdou nás za milión roků asi návštěvníci z vesmíru a přikryjí nás kamením. R: + mohyly, mohyly kamenů všechno mlčky p�ikryjí, i miliardu Romeů, i miliardu Julií ...