Tři sudičky

Jaromír Nohavica

1. Tři sudičky u kolébky, hoj-hoj, stály mi,
   podle tvaru mojí lebky, hoj-hoj, věštily,
   já jsem zrovna dělal kaku, hoj-hoj, do plenek,
   nechápal jsem smysl jejich, hoj-hoj, myšlenek.
R1: [: Hoj-hoj-hola-hoj, budoucnost je boj,
       hoj-hoj-hola-hoj, a tak se, chlapče, boj! :]

2. První babka byla mírně, hoj-hoj, obézní,
   ta mi přála ruku krásné, hoj-hoj, princezny,
   ať s ní strávím ve svém loži, hoj-hoj, co to dá,
   čili, jak to zpívá Samson, hoj-hoj, pohoda.
R1:

3. Druhá babka byla zloduch, hoj-hoj, od kosti,
   snad proto mi přivěštila, hoj-hoj, starosti,
   jenom ať se hošík trochu, hoj-hoj, potrápí,
   ať je jeho princeznička, hoj-hoj, na chlapy.
R1:

4. Třetí řekla:"Holky, vy snad, hoj-hoj, blbnete,
   víte, jaká nemoc vládne, hoj-hoj, ve světě,
   ať zavládne v jeho žití, hoj-hoj, idyla,"
   vzala nůž a fik! a věštby, hoj-hoj, zrušila.
R2: [: Hoj-hoj-hola-hoj, budoucnost je boj,
       hoj-hoj-hola-hoj, a tak se, chlapče, hoj! :]

5. Z toho plyne poučení, hoj-hoj, pro všecky,
   každý problém dá se řešit, hoj-hoj, vědecky:
   aby nekradlo se, uřež lidem, hoj-hoj, ručičky,
   aby nezdrhali za kopečky, hoj-hoj, nožičky.
R1: