Havlíčku, Havle

Jaroslav Hutka

1. Mají tě v ohrádce, za mříž tě vsadili
   andělé z Brixenu, co vzývaj' násilí,
   pohádka pro děti, loutkové divadlo,
   tahají za nitky, nevyjdou na světlo.
R: A podle litery "paragraf - šavle"
   teď dumej o právu, Havlíčku, Havle,
   a podle litery "paragraf - šavle"
   teď dumej o právu, Havlíčku, Havle!

2. Trochus' je popletl, řídil ses zákonem,
   co platí nad lidmi a také nad pánem,
   pán se však urazil - jaképak zákony,
   on přece nejlíp ví, kdo má být poslušný.
R:

3. Co tě to napadlo, foukat jim do kaše,
   nejezdils' na koni, cválal jsi na bleše,
   pan Bach má básníky ve velké vážnosti,
   jak rád je v erárních komůrkách pohostí.
R:

4. Vždyť je to nerozum, zkusit se s mocným přít,
   mohl ses dobře mít, šlo by to zařídit,
   a při tvých schopnostech pán by tě zaměstnal,
   stačilo pochopit, stranou bys nezůstal.
R:

5. Potichu, bez hluku přišli tě navštívit,
   korektně, zdvořile, nemoh' jsi odepřít:
   "Hostinské pokoje, mistře, už čekají,
   oblek si neberte, lepší tam dávají."
R:

6. V Brixenu na rynku holky si šeptají:
   "Zavřeli Havlíčka, lidi ho nedají,
   vždyť uměl hezky říct, nač my jen mysleli,
   že pěknej mužskej byl, proto ho zavřeli."
R: