Jaroslav Hutka

Lidi to je hmota která se sama sežírá lidi to je kus zlata který se samo vykrádá Nemyslej na samotu každej na svou smrt zapomíná v mý hospodě je špína a špína slunce nehledá Jsem hospodskej tohodle světa svět je zakouřená hospoda o čtvrtý k ránu zpitá a z alkoholů šílená Podávám všechny lihoviny ale já je navynalez svět to je kopec hlíny a v dopoledním slunci kocoviny Podávám fantastická jídla ty podpoří vaše pudy v mým koření je ta pravá síla právo silnějšího nejsou bludy Strop hospody je falešná ústava a židle jsou policajti každýmu vládne ústava to hlídaj policajti Místo světla svítím strachem ten osvětluje všechny tváře a lidi lidi příjdou zase strach lidi k hospodě váže Hospoda je domov náš žitím se chceme pobavit todle ví každej z nás todle si nenecháme vzít A z nenávisti se tloustne žádost bystří oči vražděním ti svalstvo zhoustne a lidi jsou samý svaly a lidská kůže furt tloustne tuční necitlivostí a pro mládí pro mládí mám zvláštní porce mládí je všech nás radostí Místo soli používám závist mám ji v kuchyni plný pytle A lidi sem táhne nenávist všichni si žijou vesele A tuláky si sem nosím svázaný do kozelce ty tuláky co choděj bosi nad jejich kostmi jsou pravý recepce Má hospoda nemá okna a nesvítí sem slunce tady se každej s každým potká tady se podávaj ruce Do mý hospody choděj všichni až na jednoho vandráka v mý hospodě se opíjí každej až na toho věčnýho tuláka Ten kdo má v hlavě tisíc sluncí chráněnej věčným hladem Ten blázen co se vydal k slunci Ikarus mi není vítaným hostem Jsem hospodskej tohodle světa svět je zakouřená hospoda o čtvrtý ráno zpitá a z alkoholů šílená Podávám všechny lihoviny ale já je navynalez svět to je kopec hlíny a v dopoledním slunci kocoviny

Hospodskej

Nej písničky ze zpěvníku

Login or Register