Tkanička

Jaroslav Hutka

1. Ležela tkanička na ulici.
   Řekni: kdo takové věci ztrácí?
   Podivnej charakter musel to být,
   kdo umí tkaničku z boty ztratit.

2. Řek' jsem si: nutně ho musím potkat,
   máme si navzájem co povídat.
   On poznal tajemství, jak šťastně žít,
   vždyť umí tkaničku z boty ztratit.

3. Zkoumavě jsem se po lidech díval,
   celičký den jsem po městě bloumal.
   Kterej z vás asi tak mohl to být,
   kdo umí tkaničku z boty ztratit.

4. A lidi vykračujou prkenně,
   naoko vypadají důstojně.
   Až příliš prakticky umějí žít,
   no neuměj' tkaničku z boty ztratit.

5. "Čí je ta tkanička?" tiše se ptám,
   že najdu vlastníka, už nedoufám.
   Těch lidí okolo nemůže být,
   ti neuměj' tkaničku z boty ztratit.

6. Večer byl, slunce dávno zapadlo,
   když se smutné srdce rozehřálo:
   jen jeden z lidiček mohl to být,
   ten umí tkaničku z boty ztratit.

7. Jen jeden z nás toulavou duši má,
   z ulice k ulici se potlouká.
   Malinkej cikánek musel to být,
   ten umí tkaničku z boty ztratit.

8. Tak teď, když odpověď konečně znám,
   závažný závěr tu udělám,
   že ze všech člověků má se nejlíp,
   kdo umí tkaničku z boty ztratit.