1. Kdo prošel blátem a louží, přesto však doufá a touží být k slunci blíž, křídla spálit, do mojí chýše je zván. 2. Kdo popsal šrámy svou kůži, rozeznal plevel od růží, kdo lásku křehkou chce chránit, do mojí chýše je zván. R: Smí přinést dávná přání, čas návratů a tání, klíč od svých vzdušných zámků, pár šňůrek od opánků, stín, který v létě chladí, žár, který můrám vadí, své kotě - mládě slepé, krev, která v žilách tepe dál. 3.=1. 4.=2. R: