Jeanne D´ Arc

Jiří Korn

1. Z Ruánu stoupá dým, z horkých polen jde žár,
   do rubáše Johanku převlík´ dráb, a chlubí se tím.
   Ten kdo dlouhé vlasy jí stříhal, teď má rukavic pár,
   tak stříbrný groš v dlani nepálí, kat mazlí se s ním,
   hm, hm, hledě na ten dým.

R1: Jeanne D´Arc, v bílém jak anděl,
    Jeanne D´Arc, krkavců houf se slét´,
    jakou ti hráli, žár než spálil,
    devatenáct tvých let, Jeanne D´Arc

2. Z Ruánu záře stoupá, nachem barví se kříž,
   chudina zdarma se zahřát smí, a tlačí se blíž.
   Kdosi zaslech´ Johančin pláč, a ten prý na ni sáh´,
   a každý sved´ řeč na svůj vlastní šrám, a žvaní jak v snách,
   hm, hm, jen o sobě sám.

R1: Jeanne D´Arc...

R2: Jeanne D´Arc, v bílém jak anděl,
    Jeanne D´Arc, v plamenech stála jsi,
    co na to řekneš, až tě církev,
    za svatou prohlásí, Jeanne D´Arc