Každá trampota má svou mez

Jiří Korn

Jedno kalné ráno, které zaspat  měl jsem spíš,
Ležel v schránce dopis jenž tvou vůni  měl.
A v tom listě bylo psáno, že mě navždy opouštíš,
A já zemřít a skončit s vším v tu chvíli chtěl.
Šel kolem chlapec s bílou hůlkou, schod za schůdkem stoupal výš,
A můj vlastní kříž menší byl,  než se zdál.

R: Každá trampota má svou mez,
   Kdeže nářky tvé jsou dnes,
   Vždycky důvod máš žít dál 
   Každá trampota má svou mez,
   Kdeže nářky tvé jsou dnes,
   Vždycky důvod máš žít dál

Pak dva, tři šťastné pátky, a pak pouhý nezájem,
To byl čistý zisk z mé cesty s ním,
Nač film vracet zpátky když v něm dnes už nehraje,
Vždyť svou notu mnozí hůř tráví.
Už je to vlastně všechno dávno, staré rány vodnes čas
Prostě každý z nás stal se tím, čím se stal.

R:

Haló, ty mé přijď, chceš mě  snad, dát dárek, když né,
Já však mám své příště, oželím, co bývalý  den vzal,
Já znám dávno, smysl nemá  vracet nás,
Vím, že má teď jsou správná, čas všechna "tenkrát"  odepsal.

R: (2x)