Slunce

Jiří Korn

1. Já kdysi s úsvitem ti říkal častokrát,
   že jsi mé slunce, o němž nikdo nemá zdání.
   Řek jsem to vážně, jenže nesmíš to tak brát.
   Přeháním rád, to bude tím.

2. Já kdysi s úsvitem ti řekla častokrát,
   že jsi mé slunce, které vyšlo v pravou chvíli.
   Slyšel jsi správně, jenže nesmíš to tak brát.
   Bezpočtukrát člověk se mýlí.

R: Slunce je fair, to nezaspí a hřeje záda,
   vysvitne včas, když naprší ti do mikáda,
   nechce nic mít, nic nedluží a svítí stejně
   na moji tvář, na dlaně tvé.
   Slunce je fair, to nešidí a hřeje pláže,
   odvede své a neslíbí, co nedokáže.
   Kol hlavy měj si svatozář a třeba hřej si,
   slunce ty nejsi.

3. I když máš spoustu chyb, tak já ti rozumím
   a slabší stránky tvé ti vůbec nevytýkám.
   Ani já nejsem tvoje slunce, pokud vím.
   Netrap se tím, to se jen říká.

R:

4. Už raděj mlč a dívej, hvězdy jsou ty tam,
   přichází úsvit, velké slunce hlásí ráno.
   Co přát si krásnějšího nad ten zázrak sám,
   že ty mě máš, že já tě mám.