Přemýšlím zdali srdce snad dá se k náměstí přirovnat svoje stopy nepochopím i když lze v nich číst Tak procházím to náměstí jež sevřené je do pěsti a chtěl bych v klidu jít však srdce musí bít i do citlivých míst R: Jen křídla Meluzíny nevrhají stíny a průhledná jsou tak že nespatří je zrak však srdce cítí tlak a určitě je znát, že Tenké chladné blány jsou zima, mlha, vrány a tichý v kamnech hlas, když naplní se čas a lépe je jít spát Tam do kavárny můžu jít a něco jíst a něco pít má.li cenu hledat změnu Jen hlavně zůstat nad věcí snad řízky, možná telecí a doušek vína připomíná co už dávno vím, že. R: Docela jsem už zapomněl čím začal jsem, čím skončit chtěl ač volím slova stále nová nejspíš zbytečně Setmělo se už docela a sklo mě chladí do čela a všude víří jako chmýří zkrátka výtečně: R: