Klokočí

Jiří Suchý, Jiří Šlitr

1.Po babičce klokočí a po tmě strach
  a do očí padl ti prach
  proto vím, že je nutné vést řeči smutné o tom,
  co bude potom,
  až budu sám.

2.Ztratila jsi včera klíč, dnes ideál,
  všechno je pryč, kdo by se smál,
  proto vím, že se sluší mít smutek v duši,
  vzlykat a tiše říkat,
  já rád tě mám.

R:Opuštěné nábřeží, z modravého dýmu chrám,
  nebo město bez věží,
  řekni co chceš, to ti dám,
  zlatý pohár s fermeží nebo snad s protěží,
  bílý šat,
  za jediný, jediný, jediný, jediný úsměv
  chci ti dát.

3.Je tu však to klokočí a po tmě strach
  a do očí padl ti prach
  proto vím, že je nutné vést řeči smutné
  o tom, co bude potom
  až budu sám.