Léta dozrávaní

Jiří Suchý, Jiří Šlitr

1. Život je pro mne obnošená vesta,
   vše co se dalo, dávno už jsem prožil,
   teď už mi zbývá jenom jedna cesta:
   vstřiknu si trochu jedu do žil.
   Pár kapek u trejchu jsem požil
   a zítra zas si pro změnu, v případě,
   že bych ještě ožil, kulí hlavu proženu.
   To jsem si říkal, když mi bylo dvacet,
   když nevěděl jsem kudy dál,
   až dobrý přítel vrazil mi pár facek
   a pak se tomu se mnou smál.

2. Dva roky na to - to jsem se zas věšel
   pro tu, co měla oči jako mandle,
   co měla pro mě, když jsem se s ní sešel,
   polibky s chutí cukrkandle.
   Pro ni jsem došel k rozhodnutí, že život pes je,
   buď jak buď, a nikdo, že mě nedonutí, abych ho žil,
   když nemám chuť.
   Tu opět přítel objevil se náhle,
   nadávky jeho vyřklé z plných plic
   to byly kapky do mé duše zprahlé,
   a z té mé smrti nebylo zas nic.

3. Až jednou: Lehl jsem si na koleje,
   neb jsem měl v duši zas nějaký zmatek,
   ležel jsem dlouho, vlak však stále nejel
   a pražce tlačily mě do lopatek.
   Dobytčí vlak do městských jatek
   měl ukončit mé trápení, byl všední den
   a přece svátek, dobytčí vlak měl zpoždění.
   Čekal jsem zdali přítel se mi zjeví,
   aby mě vyrval smrti ze klína,
   nejde a nejde, asi o tom neví,
   tak jsem se zved a šel jsem do kina.

4. "Život je pro mne obnošená vesta,
   na jeho nudu právem stěžuju si,"
   to říká sotva jeden člověk ze sta
   a ostatní se divit musí.
   A proto kdo si neví rady,
   ten ať se smíří s osudem,
   my dokaváde budem tady, nikdy říkat
   nebudem:
   "Život je pro mě obnošená vesta,
   šedá a nudná, jak to račte znát,"
   to říká sotva jeden člověk ze sta
   a ostatní se musí smát.