Dusot kopyt dozněl, pluk už dozpíval, Prach a dým roznesl dech vánku, |: Prostřelený kotlík rzí se pokrývá, Zabili i mladou markytánku. :| Málo nás tu zbývá s naší bolestí, Nepřítel snad nikdy ani nebyl, |: Kdo je ještě živ, ten mluví o štěstí, Kdo už ne ten poslouchá ho v nebi. :| Na závěru ruka, smrtka na blízku, Duše vzlétá, hlava už se sklání, |: Komupak to píšem krví do písku, Příroda, ta nečte naše psaní. :| Spěte, kamarádi, není proč se bát, Velitelé narodí se zase, |: Vojáčkové zase budou fasovat, Od eráru věčné ubikace. :| Spěte kamarádi, zpěv je jenom zpěv, Nic nového na tom světe nění, |: Zase bude láska, zase bude krev, Jen nebude nikdy usmíření. :|