Sedlo z bodláků

K. T. O.

1. Noc oblíká do černejch šatů stíny
   a Velkej vůz na nebi zůstal stát,
   u ohně suší svý potem ztvrdlý džíny
   jeden z těch hochů, kterej navyknul se štvát.
   Za stádem koní a za tím, kde snad vidí ráj,
   kde stromy voní kouzelným údolím,
   je poslední ke slunci obrácená stáj,
   tam značka vypálená ohněm nebolí.

2. Jeden z těch hochů, co po ránu se posadí
   do sedla z bodláků za uzdu krvavou
   a který čeká, že možná jednou uvidí
   stříbrný stádo pádit zlatou oblohou.
   Tak pokaždý, když touhle cestou utíká
   a nespatří na horách ledy tát,
   tak dobře ví, že zima stáda zamyká
   a že mu nezbývá, než svýmu snu se smát.