1. Noc oblíká do černejch šatů stíny a Velkej vůz na nebi zůstal stát, u ohně suší svý potem ztvrdlý džíny jeden z těch hochů, kterej navyknul se štvát. Za stádem koní a za tím, kde snad vidí ráj, kde stromy voní kouzelným údolím, je poslední ke slunci obrácená stáj, tam značka vypálená ohněm nebolí. 2. Jeden z těch hochů, co po ránu se posadí do sedla z bodláků za uzdu krvavou a který čeká, že možná jednou uvidí stříbrný stádo pádit zlatou oblohou. Tak pokaždý, když touhle cestou utíká a nespatří na horách ledy tát, tak dobře ví, že zima stáda zamyká a že mu nezbývá, než svýmu snu se smát.