Ahoj Peggy, jak dlouho jsem tě neviděl, tají ledy, vítr by novou trávu sel. Uvidím někdy úsměv tvůj a uslyším smích, co slyším jak dřív. Přichází čas, kdy struny hrají v moll, někde je kaz, zháníš si náplast na svůj bol. Jakpak jsi dlouho neviděl orla u zátoky, žiješ nudný roky. R: Je opuštěná krajina větrných mlýnů a nalezená je pravda co jsem ti říkal, je zahalená do staré pavučiny slibů, věrných kamarádství, přísah a souhlasů. Buď tedy zdráv, za čas jak víno dozrajem, a za mořem tam těžko si spolu zahrajem. Dopis má končit v naději, takže Ahoj Peggy znova tají ledy. R: