1. Brzy nám, brácho, rozdělí cesty života nůž, až z vodřený vesty do trávy sklouzne voňavá růž, je na dosah cíl všech vandrů a chvil, dým ohňů za řekou, než kytary tóny a větrný zvony vzbudí tě pod dekou. 2. Až zahoří Vega, na kůru chleba kříž udělej, uřízni patku a na památku ptákům ji nalámej, ti znají líp svět, co chceš uvidět a znát ho ještě víc, ale nejsi Odysseus, neznáš startu rébus, vyrostl jsi ze dvou nohavic. R: Smutno je mi, brácho, a nevím, jestli počkáš u kiosku na pátým, kde se mnou pivo si dáš, jsme z jedný krve, brácho, a věřím, že se dočkáš vytoužený šance, a tu, doufám, nikdy neprohráš. 3. Poznáš handicap, do trní výlet, pád z oblaků, dívku jak Heidi, co si tě najde na cestách tuláků, rány pod pás a nazmar čas v tom lidským stavení, kde řádí kariéra jako nemoc, která člověka na blázna promění. R: *: Brzy nám, brácho, rozdělí cesty života nůž ...