Babí léto spí, noci černější než káva, ptám se rybářů, kam jít, hledám chajdu nad splavem a má paměť žádná sláva, aspoň kousek vydrolit. A tak mi řeknou, že jsem blíž, než doopravdy hádám, ty dávno syna porodíš a já si v duchu spřádám. a vlídná jako matka, co mě zachrání, plná soucitu nejspíš, co ztrácí se mi v dálkách, jsem do větru, to víš a ten stejně nechytíš, ale víš, dobří holubi se vracejí. Tak došel jsem až tam, v okně petrolejka svítí, někdo za záclonou hrál moji písničku z těch let, kdy natrhalas kvítí a já večer prozpíval, v tom se dveře rozletí, tak vítej, moje lásko, jsi pořád stejná v objetí, jsi tou stejnou zlatovláskou. Svůj návrat oslaví ..., ale víš, dobří holubi se vracejí.