1. Píšu Vám, drahá Valeri řádků pár plných důvěry jsem žebrák a ne důstojník své armády. 2. Platím daň vlastní krutosti a všude mráz, lezoucí do kostí a do svítání chybí možná hodina, tady u Borodina. R: Jako vích hořela Moskva. Teď na koních hordy kozáků se ženou a pán Bonaparte odjel sám s Rusí zasněženou. 3. Vzpomínám drahá Valeri na úsměv Váš a scénu opery, ne Elysejská pole a žár Paříže. 4. Holá smrt nás teď očistí s myšlenkou zašlé kořisti, všechna sláva jednou končí a den začíná, tady u Borodina. R: ......s Rusí zasněženou, klečím na kolenou.